Iluze života

27. prosince 2016 v 21:28 | Tez
Tak zase křičím do víc jak měsíc trvajícího ticha. Tohle se asi nikdy nezmění, moje aktivita bude vždy bídná. Mám se za to vůbec ještě omlouvat?

Plácám se v louži nečinnosti už dost dlouho na to, aby se mi z toho včera večer zvedl žaludek. Svůj život nežiju moc úspěšně, a tak vytvářím iluzi žití nad skleničkou vína nebo vžíváním se do příběhů postav seriálů. Často se při tom schovávám mezi čtyřmi stěnami svého pokoje, aby mi má těžce vybájená iluze neutekla. Není to jen bizarní obraz žití, ale hlavně poslední stéblo naděje, kterého se chytám. Nevím, proč jsem se těšila na prázdniny, když z téhle bizarnosti dělají ještě očividnější realitu. Paradoxní je, že s vidinou alespoň minimálně uspokojujícího žití se uchyluju k něčemu, co se skutečnému životu v podstatě neskutečně vzdaluje. Je to spíš přežívání, hra na to, jestli se zítra odhodlám něco udělat, nebo se budu dál schovávat ve své "komfortní zóně". A taky koukám na špatné filmy ze svého dětství, protože v nich všechno končí šťastně.

Mezitím, co se spokojeně plácám v louži nečinnosti, pozuruju, jak se pomalu rozkládá můj charakter. Asi jsem se ještě úplně nerozložila, když jsem schopná pochopit, že je se mnou něco v nepořádku. Dělám věci, o kterých jsem si nikdy nemyslela, že bych jich byla schopná. Očividně ale jsem. Ha-ha-ha. Sebelítost a sebestřednost by se v okolí mé osoby daly krájet. Poslední dobou se zkrátka zaobírám jen a pouze sebou. Vypadá to, že neumím najít zlatou střední cestu - a to nejen v tomhle ohledu. Pamatuju si, jak jsem se tak moc starala o druhé, až jsem zapomněla na sebe. Čím víc jsem se snažila být na ostatní hodná, tím lépe mi bylo a tím jsem dusila vše negativní. Až jsem jednou večer na lavičce brečela kamarádce na ramínko, protože když se tímhle směrem zanedbáváte, dříve, nebo později vás to sežere a všechny problémy, které jste neřešili a jen schovávali za úsměvy pro druhé, vyplavou trojnásobně větší na povrch.

S mou uměleckou duší to jde taky z kopce. Docela se divím, že jsem v tomhle článku byla schopná vyplodit to, co jsem zatím vyplodila. Celé vánoční svátky a prázdniny prožívám v mírné lhostejnosti. Vyndala jsem přesně nula vánočních dekorací, podílela se na pečení přesně jednoho druhu vánočního cukroví, pověsila přesně nula ozdob na vánoční stromeček a dárky, ty jsem sehnala tak nějak mimoděk při různých nákupech. Dvacátého čtvrtého jsem skoro byla schopná zapomenout, že je Štědrý den. Procento vánoční nálady v mé krvi se v předvánočním i vánočním čase zkrátka rovnalo nule. A tolik o mých Vánocích, vážení. Jak jste si svátky užili vy?
 


Komentáře

1 Monica. Monica. | Web | 27. prosince 2016 v 23:29 | Reagovat

Nezaobíráš se pouze sebou, ale i našimi snapchatovými dýchánky, tak nedělej. Mě vánoční nálada popadla někdy koncem Štědrého dne, když začaly Pelíšky, ale pak se zase honem rychle vytratila a já mám teď pocit, jako by letošní Vánoce ani nebyly. Měly bychom s těma našima náladama do příštího roku něco pořádnýho udělat, achjo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama