(Ne)vyspělá

12. března 2017 v 20:05 | Tez
A tak zase mrhám časem. Prázdninové dny mi protekly mezi prsty a já tomu s klidem prihlížela, zatímco jsem hrála nějakou stupidní hru na tabletu. Trochu hniju, ne kvůli citům, ale z lenosti.

Je čas. V pokročilé fázi rozkladu a leností připoutaná k posteli jsem se rozhodla, že je čas začít odpouštět, ne však zapomínat. Odpustit jemu, sobě a všem - trocha toho smíření na konec jarních prázdnin... Kéž by. Tohle je to, co bych si přála dokázat, zachovat se trochu vyspěle, ale nejsem toho schopná. Rozum by chtěl, ale srdce to nějak nedokáže pochopit. Vlastně ani nevím, jak by tenhle stav měl vypadat, a nalhávat si, že jsem něčeho takového dosáhla, je holý nesmysl. Mám na sebe v šestnácti asi vysoké nároky. Nic nového, taková jsem byla vždycky.

Jako nevyspělá šestnáctka bych si stejně tak trochu přála, aby nakonec prosil na kolenou a já ho s kamenným srdcem a chladnou hlavou odmítala, nechala ho topit se ve vlastních slzách a místo podání pomocné ruky ho přimáčkla k zemi, aby se o něco déle dusil vlastním smutkem tak, jako jsem se dusila já, zatímco on tomu zpovzdálí přihlížel. Takovéhle pomsty ale nejsem schopná. Moje mysl je na to sice dostatečně zvrácená, ale srdce, to zase moc měkké. Mockrát jsem už zosnovala plán pomsty, připravila strategii manipulace, ale nakonec mi všechno zhatily city a pocity. A taky se přece chci zachovat vyspěle a jako člověk na úrovni, protože alespoň jeden z nás by to zvládnout měl. (I když z nás dvou nejsem já ten velkej dospělák.)

Zatím to zní dost černo-bíle, včerejší přemýšlení ve sprše mi však ukázalo, že není. Na sepsání kladů je ale potřeba moc přemýšlet a toho teď nejsem schopná. Spíš se mi nechce, jsem totiž líná a hniju, však víte.


P.S. Pročítala jsem si starší články a zjišťuju, že stejně jako u několika předchozích blogů jsem skončila u psaní patetických hoven. Nic jiného už snad ani neumím. A pardon za tenhle výraz. Napsala jsem ho asi proto, protože prostě můžu a taky proto, že jsem nevyspělá šestnáctka. Asi mám potřebu být trochu real. Jo, a taky už bych měla založit rubriky. Krátká osobní zpověď, jako všechny články na tomhle smetišti.
 


Komentáře

1 Siginitou Siginitou | Web | 16. března 2017 v 13:49 | Reagovat

Proboha v klidu ty rozhodně nepíšeš jako patetické hovno. Píšeš náhodou dobře, co bych za to dala :D
Jo sepisování kladů, to znám a ještě do teď to nemám :D

2 Kačka Kačka | 22. března 2017 v 19:55 | Reagovat

Vůbec nepíšeš nějaké patetické hovno - použiji-li tvůj názor :D
Pročítala jsem pár tvých článků a píšeš strašně krásně! Dává to nějaký smysl a vyzní to tak jak by asi mělo :) Což obdivuji, protože moje články a myšlenky v něm jsou vždycky zpřeházené :D

3 Monica. Monica. | Web | 7. dubna 2017 v 20:21 | Reagovat

Jaképak smetiště? Tvoje články jsou to nejlepší, co na celým blog.cz je, a to beze srandy.
Nicméně ti naprosto rozumím. Chceš taky pro jednou být ty ta, která vyhrává, snažíš se, ale nejde to. Protože vždycky vyhrajou city a pocity. Nedokážeš prostě koukat na to, jak ho něco trápí, když víš, že mu můžeš pomoct. A tak pomůžeš, ačkoliv jsi nechtěla. Ale ono se ti to jednou vrátí, jednou přijde někdo, kdo bude pro tebe dělat přesně to, co ty teď děláš pro něj. Zasloužíš si to :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama