Potenciální odchody

24. dubna 2017 v 20:02 | Tez
Nejdřív říkal, že bude přes prázdniny pracovat v Anglii. Už z toho mi bylo smutno, ale představu dvou měsíců jsem relativně v klidu ustála. Potom přišel s tím, že v Anglii bude studovat. To mi trochu vyrazilo dech. Jeho kamarád, který ve Velké Británii studuje, přiletěl na pár dní domů, patrně před ním zahraničí vychválil až do nebes a tím mu do hlavy zasadil semínko nápadu. Říkala jsem si, že je to jen další z jeho dočasných fantazií, k jíž realizaci má blízko asi tak jako já k získání titulu mistra světa v hodu oštěpem, jenže on to tentokrát nejspíš myslí vážně. Jeho děvče se mu vysmálo, stejně tak jeho bratr. Rodičům a celkově asi nikomu se jeho nápad ani trochu nelíbí. Snažila jsem se stát někde uprostřed mezi ním a všemi ostatními, nic mu nevymlouvat, ale ani ho nenechat žít v růžových představách o tom, jak snadné všechno bude. Snažila jsem se ho podporovat, vážně ano, nerada totiž druhým šlapu po jejich snech, ale tentokrát něčí sen nepříjemně zasáhl mé ubohé city. A tak se mozek rozhodl zachovat sobecky. Nechci, aby odjel, a tak trochu doufám, že z celého zahraničního studia nakonec sejde. Na druhou stranu chápu, jak špatné je si něco takového přát. Už se mi podařilo probrečet jeden večer, když jsem se ponořila do představ o dni jeho odjezdu. Tohle mu ale nejspíš nikdy nepřiznám.

Občas se mi v hlavě rojí představy o odchodech lidí, které jsou trochu jiné než předchozí případ. Vznikají za použití o něco víc fantazie a odchod je v nich konečný, úplný a nevratný. Třeba odchod členů mojí rodiny, kamarádů, nebo ten můj.

Jednou nám ve třídě pustili film "Submarine". Hlavní postava byl zvláštní kluk, který si taky představoval svůj konečný odchod. Scéně, kde jsme se o něm tohle dozvěděli, se polovina třídy smála. Do té doby mě nikdy nenapadlo, že by na tom mohlo být cokoliv divného, jenže je to divné asi celé. Když o tom zpětně přemýšlím, ti lidé se nejspíš smáli tomu, jak byla tahle informace ve filmu podaná, ale v té chvíli jsem jejich smích chápala jako výsměch na můj účet. Vždyť já si taky představuju svoji smrt i to, jak by ostatní lidé reagovali! Kdybyste tak věděli, kolikrát jsem už umřela a kolikrát jsem k tomu neměla daleko. Kolikrát umřeli mí rodiče. Nedávno už i moje kamarádka... Díky bohu jen v mých zvrácených představách, u kterých pokaždé brečím. Myslím si, že mi pomáhají vážit si toho, co v životě mám, a nepropadnout iluzi, že všechno trvá věčně a zítra nemůže být pozdě.

Musím znít jako blázen. Anonymně se ale všechno snadněji přiznává. V reálném životě skoro nikomu nedokážu říct, o čem po nocích přemýšlím, tak to aspoň pod rouškou anonymity vykřičím internetovému světu. Díky za tuhle možnost.
 


Komentáře

1 nika nika | Web | 28. dubna 2017 v 22:44 | Reagovat

Aj, jsem zvědavá, jak to tedy nakonec dopadne, určitě musíš dát vědět. Ale držím palce, ať to všechno dopadne tak nějak přijatelně, neboť "dobře" to v tomhle případě snad ani nejde.

Naprosto ti rozumím. Obzvlášť teď o tom hodně přemýšlím. Co by dělali moji přátelé, kdybych odešla? Jak by se zachovali? Chyběla bych jim? Je to zvláštní, o tom přemýšlet.

2 crazyjull crazyjull | Web | 29. dubna 2017 v 15:10 | Reagovat

Moc mě mrzí, že ti takhle chce odletět do Anglie. Moje nejlepší kamarádka po střední chce zase odletět do USA a fakt sobecky doufám, že třeba z toho sejde, nebo tak... takže tě naprosto chápu.
Já jsem v myšlenkách také umřela tolikrát... a i rodina, přátele... nevím, proč se vždycky dostanu k takové představě, ale ulevilo se mi, že nejsem sama! :)

3 Nikola • newin.blog.cz Nikola • newin.blog.cz | Web | 13. května 2017 v 17:25 | Reagovat

Vztah by měl být otevřený a aby jste si mohli důvěřovat, proč si neuděláš kávičku nesednete si spolu a tohle všechno tak jak jsi to napsala mu neřekneš? Mluv s ním v klidu o svých pocitech z toho a uvidíš že to pochopí. Budu Ti moc držet palce aby vše vyšlo pro vás oba v dobrém :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama