Promrhaný potenciál

11. září 2017 v 9:05 | Tez
...včerejšího večera. Hlava mi pracovala na 110%, ale tělo už to nezvládalo. V deset jsem zničená padla do postele a málem brečela nad tím, že mé nohy nejsou schopné zvednout se pro tablet a prsty nedokážkou sepsat moje myšlenky. A tak jsem jen ležela a přemítala o své neschopnosti.

Škola mi začíná až v deset, a tak jsem se samozřejmě probudila v půl šesté a už neusnula. Klasika. Chtěla a měla bych něco dělat se svým věčným prokrastinováním. Bojím se, že jinak nezvládnu gympl a už vůbec ne vysokou školu. Zvedá se mi žaludek. Ze mě. Nic neumím, nic nedělám, ale zároveň nejsem schopná se změnit. Občas mám pak chuť umřít, takovou opravdovou, víte? Z toho, když si představím svou budoucnost a neschopnost. Buď neudělám školu, anebo ji udělám, celý život tak jako tak zasvětím vydělávání peněz. Kde najdu štěstí? Nelíbí se mi to. A k tomu všemu by po mně svět ještě chtěl, abych zvládla porodit a vychovat dvě tři děti. Všichni hledáme smysl života, ale skončíme zamotaní v každodenním stereotypu, závislí na výplatách, nevyspalí z nekonečného měnění plen a uspávání. Tyhle představy mě děsí, chci se takovému bytí vyhnout. Nemít děti ale znamená stát se osamělou babičkou. Smutné vyhlídky.

Sama tak trochu plýtvám svým potenciálem. Na sketchbooku už se tvoří další vrtsva prachu, všechny knížky několik měsíců nehnutě stojí na poličkách, kytara potichu vzlyká v rohu pokoje a deník, ten další měsíc zeje prázdnotou svých stránek. Všechno, co mám ráda, jen odkládám na jindy. Zítra, pozítří, za týden... Ubíhá den za dnem a já nedělám nic. Dusím talent, nevynakládám snahu. Odháním od sebe lidi, které jsem si tak dlouho přála mít nablízku. Žiju v bublině, se kterou lítám vysoko po nebi, ale na Zemi? Tam jsem jen ležící nic, malé neštěstí topící se ve svých tragédiích, vězeň prokrastinace a vlastní neschopnosti.

Slyšíte to? To nám životy utíkají okolo hlavy. Když sedíme a koukáme na videa, na televizi, když tupě zíráme do stropu, když pětkrát do hodiny kontrolujeme instagram, twitter, facebook, když plkáme o ničem s lidmi, kteří nám nemají co nabídnout. Takovým okamžikům se asi nedá vyhnout, ale když tvoří většinu našeho života? Mrháme časem.



Sedím tady v malém parku, snažím se číst Mechanický pomeranč, ale nemůžu se soustředit. Lidé procházejí ulicí okolo mě a nikdy se sem neohlédnou. Koukají upřeně do země, jako by se jim tam promítaly jejich existence. Pospíchají někam, kde budou hnít ve svých představách o dokonalém světě, od něhož je dělí jen pár kroků, které ale nejsou schopní udělat. A tak jich raději dělají tisíce a hlavně co nejrychleji, aby zahnali dotěrné červíky v hlavě, kteří jim neustále připomínají jejich neschopnosti a fakt, že ve svých iluzích prohráli život. Kdyby se při tom spěchu aspoň koukali na nebe a na koruny stromů, na ptáky nad jejich hlavami a ne jen ja spičky bot, které je nesou vstříc dalším jednotvárným dnům. Ale jasné, to tak přece není, nechápeš to, huso hloupá! Polívka jim totiž chladne na stole a Prostřeno už skoro začíná... promrhanej život, toho se děsím nejvíc.

Žiju v kruzích.
 


Komentáře

1 petra-s-world petra-s-world | Web | 12. září 2017 v 14:36 | Reagovat

škola podle mě potlačuje všechen talent.. jasně, jsou školy co ho rozvíjejí, ale není jich tolik. vše co mám ráda se najednou schová.. nebo já to schovám. učím se a nemám už chuť číst, protože jsem vysílená z čtení učebnic.

sama mám strach z toho co bude.. ženeme se za něčím co se ani nemusí povést.. chceme být umělci, ale skončíme třeba jednoduše v kanceláři, možná špatně placení.. ale pořád je to život.. a právě věřím a doufám, že je to správné.. to jak dopadnu a co se stane. že to tak má být a že jednou možná budu mít děti a budou mi do života vnášet radost. ale s možná s mým "pěkným" vzhledem umřu se psem. kdo ví.

2 nika nika | Web | 4. října 2017 v 20:23 | Reagovat

Sakra, to jsou úplně přesně moje dnešní myšlenky. Test z biologie, začnu se učit až ráno v autobuse, napíšu sice na jedna, ale jak? Polovina věcí opsaná ze sešitu, druhá polovina úplně chybí, ono se totiž stačí jenom usmát. Jenomže jenom usmát v životě vždycky fungovat nebude. A toho se hrozně děsím, co bude, až opustím ty starý vyjetý koleje gymplu, budu v novým světě mezi lidma, od kterých netuším, co čekat.Taky mám pocit, že nic neumím, a když už něco, nic tomu nedávám. Nejradši bych se jen válela zalezlá v posteli. Ale takhle to asi nepůjde, ksakru.

3 Lennie Lennie | Web | 8. října 2017 v 16:30 | Reagovat

A práve preto sa snaž vyťažiť z toho školského obdobia čo najviac :-) Stereotyp bol, je a bude, ale len dovtedy, kým sa ho sama nerozhodneš prerušiť a vytvoriť si realitu podľa vlastných predstáv. Teš sa, že ťa ešte nemusí trápiť práca a zarábanie peňazí, viac času venuj priateľom a veciam, ktoré ťa bavia, určite sa nejaké nájdu :-). Ja som tento rok skončila výšku a úprimne, ani netuším, čo chcem ďalej robiť, ale rozhodne som tiež proti tým stereotypným vyhliadkam, že len práca pre peniaze a  sťažovanie sa a nekonečný kruh povinností. Aktuálne som do januára v zahraničí a už len tým porušujem istý stereotyp :D Chcem tým len povedať, že  rozhodnúť sa pre akýsi "iný spôsob života ako ostatní" nemusí byť vôbec až tak nemožný, ako sa na prvý pohľad zdá.

4 Hipís Hipís | Úterý v 1:23 | Reagovat

Je podzim a jsi v pubertě. To je depka. A jasně, nepřiznáš si, že to je puberta, protože jsi v pubertě. Moje nekonečná puberta se v tomhle taky tak nějak plácá. Existenciální krize.

Je naprd si tohle všechno uvědomit. Na druhou stranu je to skvělý. Ona pak jednou ta malá pozitivní vlnka přijde a jakmile vnímáš tohle, víš, že se jí musíš chytnout, i kdybys měla v prokrastinaci pokračovat dalších pár let. (Ha, co asi dělam celej můj život. A jo, na vysoký jsem.)

Je důležitý se zafixovat na něco. Na něco, co si můžeš pak připomenout v těžkejch chvílích. Já se rozhodla pro svojí sestru. Vždycky, když je mi mizerně, vzpomenu si na to, že ji brzy uvidím. A nezáleží na tom, jestli ji doopravdy uvidím. Ono 'víra tvá tě uzdravila' funguje i u psychickejch problémů...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama